Červený trpaslík – Mimo realitu (Out of time)
Kosmik naráží na hustou mlhovinu, proletět jí nebude nic snadného. Senzory pracují sotva na pár metrů a ani Kocourův čich toho příliš nezaznamenává. Proto také zanedlouho na něco naráží. Zpětná vazba způsobuje výbuch ovládací konzole, což odnáší Lister. S poraněným ramenem upadá do bezvědomí. Kryton ho s ostatními odnášení na ošetřovnu, kde zjišťují poměrně zajímavou skutečnost, Lister vůbec není člověk, nýbrž android. A to série 3000, je zastaralý typ vyrobený na Tchai-wanu. I přes neskonalé přání Rimmera mít to potěšení mu to říci se této povinnosti chápe Kryton, přeci jen by si měli promluvit jako android s androidem. Pan Lister byl tolik let jeho vzorem, nyní je čas, aby jako podřadnější typ převzal jeho povinnosti. Lister je tedy vyslán připravit občerstvení, když Kosmik naráží do další vlny. To je již divné, Kryton se snaží v databázi něco o tomto jevu vypátrat. To se mu také daří, nejspíše jsou v minovém poli bublin nereálna. Ty se snaží vyvolat absurdní představy, aby odradili zloděje od něčeho velice cenného v epicentru. Kryton si až příliš uvědomuje, co se před chvílí stalo, průlet jednou takovou bublinou je přinutil si myslet, že je Lister android. Další náraz jakoby vymazal Kocoura z historie. Stupňující intenzita nereálna nutí posádku přistoupit k třídenní stázi. Kryton mezitím prokličkuje minovým polem a dovede Kosmika k experimentální lodi z 28. století. Ta má na své palubě stroj času, s jehož pomocí se mohou přenést do jakékoliv epochy dějin. Má to však jedinou chybu, stroj je sice dokáže přenést v čase, ale stále jsou tři milióny let od Země. Mají něco úžasného, ale nedokáží to využít, tedy do doby, než objeví i nějaký pohon rychlejší, než světlo. Než se stihnout dohodnout, co s objevem udělat, zhmotňuje se v jejich blízkosti druhý Kosmik. Na jeho palubě jsou jejich já z budoucnosti. Jejich stroj času se zasekl a potřebují si okopírovat jejich nastavení. Po chvilce dohadování se jim rozhodnou pomoci, veškerou odpovědnost na sebe bere Kryton. Jako android si může vymazat případné vzpomínky na věci budoucí, jenž by nějak ovlivnili jejich osud. Ostatním se ale dvakrát nechce čekat zavření na ošetřovně a nabourávají se do kamerového systému. To co se z nich za posledních patnáct let stalo, nemá obdoby. Mít prostřeno u těch největších monster historie a ještě na to být hrdý nesmí dopustit. To raději zemřou v zuřivé bitvě proti mnohem modernějšímu Kosmiku budoucnosti.